rozhovor s Rowlingovou :)

8. ledna 2013 v 19:50 | Jabka |  Nezařazeno
Nom.. uplně náhodou jsem narazila na tenhle zajímavý rozhovor (tedy ejsem si jistá, jestli rozhovor je to správné slovo :D) na Superspy.cz.. Jestli to nevíte, tak se tam mimo jiné dozvíte třeba to, jak vznikal Harry Potter nebo co k těm nádherným knížkám cítí ona a podobně. Řekla bych, že je to fakt dobrý :D



Píšu od svých šesti let. Nikdy jsem ale nebyla z nějakého tématu tak nadšená jako z Harryho.
Svou první knihu jsem opravdu psala na stroji a když jsem chtěla přepsat odstavec, musela jsem znovu napsat celou stránku. A nakonec jsem musela přepsat úplně celou knihu, protože neměla dvojité řádkování.
V roce 1990 jsme se s přítelem rozhodli se přestěhovat do Manchesteru a sháněli jsme tam byt. Jezdili jsme tam každou chvíli. Při jedné cestě jsem seděla sama ve vlaku a prostě mě Harry Potter napadl. Akorát jsem neměla tužku a styděla jsem se o ni někoho poprosit. Na druhou stranu mi to dalo pár hodin, během kterých jsem si ten nápad do detailů promýšlela.
Když jsem začala psát první díl, zemřela mi matka. Bylo jí teprve 45 let. O devět měsíců později jsem potřebovala od všeho utéct a přijala jsem práci učitelky v Portugalsku. Odvezla jsem si s sebou i rukopis, kdybych měla volnou chvilku.
Po smrti matky jsem strašně brečela. Moc toho nenabrečím, ale tehdy jsem nemohla přestat.
Myslela jsem si, že se z Portugalska vrátím s celou knihou, ale přijela jsem s něčím mnohem lepším, dcerou. Manželství nevydrželo, ale vzniklo z něj to naprosto nejlepší v mém životě.
Psát, když máte malé dítě, je těžké, ale musela jsem to zvládnout. Pokaždé, když Jessica usnula v kočárku, šla jsem do nejbližší kavárny a psala, jak jen to šlo. Chvílemi jsem tu knihu nenáviděla, ale celkově jsem ji vždycky milovala.
První agent, kterému jsem poslala první kapitoly, mi rukopis vrátiltak rychle, že to vypadalo, že ho odeslal ve stejný den, kdy mu přišel. Ale ten druhý mi odepsal, že by chtěl vidět zbytek. To byl jeden z nejhezčích dopisů, co jsem kdy dostala.
Kdybych měla tu šanci být Harrym, tak bych se asi šla někam schovat, protože bych věděla, co všechno mě ještě čeká.
Nejlepší místo na psaní je podle mě kavárna, to není žádné tajemství. Nemusíte si sami vařit kávu a když máte krizi, můžete vstát a jít jinam. Cestou si dobijete baterky a pročistíte hlavu.
Nezáleží na tom, jací se narodíme. Jde o to, kým se rozhodneme být. Naše sny ukazují, kdo doopravdy jsme. Mnohem víc než naše schopnosti. Všechno je možné, pokud na to máte dost pevné nervy.
Píšu prostě to, co chci, co mě baví. Dělám to pro sebe. Nikdy, ani v těch nejdivočejších snech jsem nepočítala s tako­vou popularitou. Nikdy mě nenapadlo, kudy se můj život bude ubírat. Vážně nikdy. Nebyla jsem na to vůbec připravená.
Moji rodiče, kteří oba pocházeli z chudých poměrů a ani jeden nechodil na vysokou, považovali moji ohromnou představivost za zábavný vtípek pramenící z hyperaktivity. Nemysleli si, že by mi to někdy zaplatilo nájem nebo mě to zajistilo.
Téma čarodějnic a kouzelníků si zvolilo mě. Prostě se mi ta myšlenka objevila v hlavě a já věděla, že o tom musím napsat. Ve skutečnosti na kouzla nevěřím.
Vždycky jsem byla přesvědčená, že to jediné, co chci dělat, je psát romány. Pořád budu psát, to je jasné. Jen nevím, jestli budu po Harrym Potterovi i publikovat.
Nedá se žít tak, abyste nic nepokazili. Tedy pokud nežijete tak opatrně, že vlastně ani nežijete. Pak jste si to zkazili vše.
Čelit nepříteli stojí obrovskou odvahu. Ale stejně tak je to s tím, abychom se postavili přátelům.
Nikdy se nestyďte! Vždycky je někdo, kdo to použije proti vám, ale ten nestojí za to, abyste se tím vůbec zabývali.
Chudoba způsobuje strach, stres a někdy i depresi. Znamená tisíce drobných ponížení a strádání. Na to, že chudobu sami překonáte a dostanete se z ní, můžete být skutečně hrdí. Ale jen blázni z ní dělají něco romantického.
Abyste všechno stíhali, je třeba být velmi disciplinovaný. Mateřství a psaní jsou časté konflikty zájmu. Mé děti jsou prvo­řadé, ale když jsem v zápalu psaní, má přednost přede vším. Z toho vyplývá, že mám trpělivé přátele a tolerantního manžela.
Zbožňuji ruční převracení stran a možnost podtrhnout si jednotlivé pasáže. Tištěné knihy jsou věcí krásy, říkám to jako milovník zcela nového obalu nebo vůně starších knih.
O pracovnu se dělím s manželem, takže jsou tam dva počítače na obrovském stole. Ale během dne ji mám pro sebe. Moje strana stolu je zdraví škodlivá - když píšu, mám kolem sebe slupky z pomeranče, prázdnou krabičku od borůvek, staré preclíky, prázdné kapky do očí, tunu knih, telefon pod hromadou papírků, kopec tužek, sluneční brýle a náušnici.
Psát můžu, a také to dělám, v celém domě. Miluji psaní v posteli a v obývacím pokoji mám své oblíbené křeslo, kam občas zajdu s laptopem, když mám chuť na změnu prostředí. Také je velmi dobře známá moje láska ke kávě.
Nejsem na to hrdá, ale v každodenním životě až příliš často nadávám.
Je spousta věcí, které bych změnila. Myslím, že žádný spisovatel není se svým dílem vždycky stoprocentně spokojený. Jednoho dne všech sedm knih poupravím.
Pravda je nádherná i strašlivá věc současně. Musíte s ní proto zacházet obezřetně. O něco se nemůžete podělit, aniž byste ztratila sympatie.
Co se má stát, stane se, a my si na to musíme počkat.
Pro vyrovnaného člověka je smrt jen dalším velkým dobrodružstvím.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 8. ledna 2013 v 21:41 | Reagovat

Veľmi pekné a zaujímavé, nesmierne sa mi tento rozhovor či odpovedanie na otázky páči :D

2 Casion Casion | Web | 9. ledna 2013 v 6:38 | Reagovat

Nie je za čo, veď koniec koncov článok som našla u teba tak sa patrí spomenúť tam tvoj blog :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama