Kočičí řád 2

7. ledna 2013 v 14:14 | Trane |  Kočičí řád

Dvojka jak vyšitá n.n












"Blázníš?! No tak, zpomal trochu! Dii!" Zaječel, když už se handrkovali asi deset minut. Ona nebyla zadýchaná. Byla nadšená z jejího nápadu, což se o Sim říct nedalo.
"Ty jsi blázen pokud si nechceš užívat slunečního světla, vždyť je to naprosto nádherné! Opojné! No tak, vyskoč na nohy a tancuj!" Vzkřikla, neboť uslyšela vyhrávání hudby. Tedy, ona nevěděla, že je to hudba, ale ten prapodivný rytmus ji naprosto spoutal.
"Dii…" Smutně se usmál. Popravdě už měl tady toho všeho dost. "Už mi vysvětlíš konečně, co chceš dělat?" Trval na své otázce, ona se na něj jen nevěřícně podívala a následně se plácla do čela.
"Jo aha!" Zasmála se své blbosti.
"Ty sklerotičko, to nemyslíš vážně." Upřel na ni jeden ze svých vytříbených vražedných pohledů.
"No to si piš, že jo. Tak pojď." Pobídla ho.

Proplétali se ulicemi, nedbajíce na to, že je kde kdo očumuje. Tedy, Dii byla vlastně jediná, která na to nedbala. Si se každou chvíli nervózně ošíval.
"Dii…" Vzdychl utrápeně, ale ona momentálně nedbala na jeho pocity.
"Už jenom kousek." Zahnula za roh a tam to uviděla. Stánek s oblečením. Okamžitě k tomu přiběhla.
"Podívej!" Hrála si s tou nejjemnější látkou.
"Buď si něco kupte, nebo odtud vypadněte!" Napomenul je majitel obchodu. Di si jej nesouhlasně přeměřila. Vycenila zuby, ostré jako břitvy a mírně se přikrčila. Obočí bylo zamračené a zlověstný lesk v jejích očích nevypovídal nic dobrého.
"Uhm, vyberte si co chcete a pak zmizte." Práskl do stolu muž a odkráčel si do nitra obchodu. Bylo lepší se jim vyhýbat, protože on si myslel, že po něm každou chvíli skočí. Di by to samozřejmě neudělala, ale to on nemusí vědět.
"Vidíš, stačí ze sebe udělat šelmu, no tak Si, nebuď pořád takovej zbabělec." Poplácala ho přátelsky po zádech. "No tak, jak řekl, vyber si něco na skrytí uší a ocasu, i když, to stačí vlastně jen větší kalhoty." Zazubila se a probírala se věcmi. Vybrala si jeden pěkný klobouček a vytahané rifle. Tak svůj ocas skryla hravě, neboť v nich nebyl žádný otvor, dělalo jí to akorát větší zadek. Silwanovi vybrala taky tak. On se štítil na lidské věci byť jen šáhnout.
"Jé! Co je tohle, vypadá to dost dobře." Uchechtla se a položila si velká sluchátka kolem krku, aniž by snad věděla na co se používají a k čemu jsou dobrá. Mávla nad tím rukou a potom se i se Sim vydala do lesů, kde je zahalily stromy.

"Tak, to bychom měli." Odfoukla Di, když byla převlečená do oblečení. To své staré neustále třímala v rukou.
"Si, máš štěstí, že už jsi taky převlečený." Usmála se a vzhlédla k němu. Vypadal hezky. Modrou čepici jenom tak zavěšenou na uších, to vymyslel vážně dobře. I když v těch kalhotách mu na muže až nezvykle vyčníval zadek, ale to bylo momentálně jedno. Hlavně že se mohli po obydlí lidí jenom tak nerušeně pohybovat a nikdo je nebude pokládat za nějaké podivíny.
"No, moc se v tom necítím." Přiznal a vzhlédl k nebi, které se pomalu začalo zaplňovat obláčky nejrůznějších tvarů.
"I tak je tady krásně."Položila se na trávu a jenom tak sledovala šustění stromů a prohánění větru.
Znovu se vyhoupla na nohy, až když si dostatečně odpočinula, což netrvalo dlouho.

"A víš vůbec, z kterého kanálu jsme přišli?" Znělo to opravdu hnusně, ale bylo to nezbytné říci.
"Samozřejmě, a když ne, naše nosy na to určitě přijdou." Sevřela ruku v pěst a hledala dál. Normální lidé by řekli, že je čas oběda, ovšem tito podzemní tvorové vůbec nepociťovali rozdíly v čase. Najednou je však někdo chytil za ruce a spoutal.
"Zatýkám vás za kradené zboží." Ohlásil se nejvyšší poručík a nastrkal je do auta. Normálně by oba dva okamžitě vytasili drápy, jenomže teď jim to bylo odepřeno.
"No tak, nemůžete nás takhle někam odvést!" Protestovala Di.
"Ale můžeme, rodiče si pro vás přijdou na stanici a zaplatí pokutu." Procedil mezi zuby. Si obrátil oči v sloup, jakoby to neříkal.
"My rodiče nemáme." Bylo jí divné říkat, že žijí pod zemí, tak by prozradila celý svůj rod.
"Tak si to holt budete muset odpracovat." Potom se ve svém výkladu ale zasekl. "Počkat, a kde teda pobýváte? Vždyť jste ještě děti!" Sice Di bylo patnáct a Simu šestnáct, ale to nijak neměnilo skutečnost na tom, že opravdu byli děti. Nicméně se opravdu lišili od těch normálních lidských potomků.

"Tak, proč jste to udělali?" Byli posazeni u stolu, alespoň už odpoutáni, ale stejně kdyby se o něco pokusili, lidí tu bylo více než jich.
"To on nám řekl, ať si vezmeme, co chceme a pak zmizíme!" Prskla Di a ukázala prstem na hnědovlasého majitele obchodu.
"Je to pravda?" Zeptal se vyslýchající. Obchodník zavrtěl hlavou.
"Mé jméno je Samuel, a nikdy bych nelhal." Položil si ruku na srdce. Ten prohnaný bastard. Pomyslela si Di. Lidé nosili jiná jména, než ta, co kočičí řady znaly.
"To není pravda, on nám to vážně…" Snažila se ještě něco říct, ale když uviděla neústupný pohled policisty, raději umlkla.
"Víte,je neslušné mít v místnosti čepici, sundat." Poručil a jeden desátník se vydal k tě dvoum.
"Ne." Odporovala Di a pokrývku si přitiskla rukama ještě více k hlavě. Oni ji však přemohli a ačkoliv nechtěli, jejich uši se odhalily.
"Co je to?!" Štěkl poručík a Di se přikrčila. Tady asi nezaberou jejich triky. Si udělal však něco, co ji nadměrně překvapilo.
"Co si tak myslíte, že to je? Hmm? Že by uši?" Jeho hlas se vůbec netřásl, naopak, byl pevný a vyrovnaný, zraky mu spočívali na těch, které už tak brzy začal nenávidět. Jeho děd měl pravdu, lidé jsou opravdu zlí. Mračil se a na rtech mu hrál lišácký úsměv.
"No dobře, ale jaké. T-tohle je nějaká maska, a nebo co?" Podivil se, tentokrát to byl on, jenž se trošku bál. Di pootevřela ústa.
"Si…" Vypravila ze sebe skoro neslyšně, ale rozhodla se dát na jeho hru. Zkřížila ruce na prsou a ušklíbla se.
"Pane, nemá žádné jiné." Desátník zkoumal místy pod vlasy, kde by normální lidé měli mít uši.
"Wraur!" Škrábl po něm Si a muž se naštvaně stáhl.
"Je to pravděpodobně nějaká nová rasa." Zadumal se poručík. Si chtěl namítnout, že to oni jsou ta nová a oni je vehnali do podzemí, přitom tu byli mnohem dříve než oni.
"Můžeme vás sníst?" Otázala se s mírným úsměvem Di. Všichni dostali pěkný strach.
Je jedno, jak moc velká je to lež, hlavně, když si jste jistí.
"Vypadněte a už se neukazujte!" Křikl po nich poručík a oni rádi vyběhli ze dveří.

"Měli jsme vážně z pekla štěstí." Vydýchal se Si, když už byli daleko od stanice.
"Ale no tak, byla to zábava." Zasmála se Di. Nikdy v tomhle ohledu nebyla moc zběhlá.
"Co to plácáš?!" Přitlačil ji na jeden strom. "Mohli jsme sedět, to tě vůbec nezajímá, že bychom se nedostali domů? Že bychom tu hnili? No tak, ty a to tvoje pomatené myšlení, uvízli bychom tu, promiň, ale kvůli tvé neomalenosti to dál riskovat nehodlám. Jdu domů." Odkráčel nakvašeně. Di tam ještě chvíli tak přimraženě stála, načež se rozeběhla za ním.
"Si, promiň mi to, já nechtěla!" Vzlykla a oči se jí začaly naplňovat slzami. "Nevěděla jsem, že tě to tak moc štve." Doprovázela ho se skloněnou hlavou, on na to nedbal.
"Tak by sis příště měla více uvědomovat pocity lidí." Pookřál trošku, zastavil se a pohlédl na Diowanu. "Vrátíme se domů, dobře?" Pohladil ji po jemné tváři a jeho zamračení roztálo v úsměv.
"Dobře." Fňukla a setřela si slzy. Potom zavětřila a rozeběhla se za pachem vodovodních trubek a kanálů. Ne, že by jich tu nebylo víc, ale oni museli najít ten jeden, protože pak by nevěděli, kde se nacházejí a v takovém terénu, jako je podzemní bludiště bylo třeba se zorientovat.

"Jsme tady." Oznámila mu Di a Si nadšeně vešel dolů. Di si to tu ještě chvíli prohlížela.
"No tak, pojď!" Zavolal na ni, když se už koukal nahoru a jeho nohy mu pomalu mizely ve tmě.
"Dobře." Usmála se trošku bolestně. Na světle se jí líbilo. Ale musela se vrátit, už kvůli Simu a taky tomu, jak jí kručelo v břiše.
Zalezli do stok a neměli ani tušení, že je pozoruje pár černých vychytralých očí. Neznámý jen máchl ocasem a rozeběhl se pryč.
__________
^^
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama